WINTER RUN aneb na každého jednou dojde
Publikováno 18.01.2016 | Závody
V televizi hlásili příchod extrémních mrazů, ale ani to mě neodradilo od startu na WINTER RUN. Závodu, kam jsem poprvé vyrážela i s cílem, připravit reportáž. Od závodního stavu jako bych si odpočala a tak jsem se těšila na nával adrenalinu. Čekalo mě 8km, které se však proměnily v peklo.
Večer před závodem jsem ještě celá natěšená doma ukazovala nové silniční boty, které se mnou letos poběží vstříc maratonu, ale.... Kdo by řekl, že silnični boty na led nejsou to pravé :)
V noci jsem se pořád budila a zdálo se mi, jak se brodím sněhem a umrzám. Ráno jsem ale vstala, udělala jsem si snídani, která mě vždycky podrží (banánové placky) a vyrazila. Po pár metrech k autu mi prolétlo hlavou „přituhlo“, ale nevzdávám to. Je to přeci jen 8km!
Když dorazím na registraci rozhližím se, všichni kolem mají krosové boty. Vedle se ozývá: „v těch silničkách to dneska bude boj“. A už to začalo, vybavuji si svůj sen, kde běžím po rybnúku a nemůžu se posunout, každý metr je jako kilometr. Tak co, nepoběžím na čas, ale na zážitek. Hlavně se nezabít.
V 11:00 nastupujeme na start a přichází adrenalin. Nějak jsem se ani nerozcvičila a tak vymrzlá vybíhám (teď už vím, že to byla hloupost). Po pár metrech přichází mírný kopeček, který jsem doslova sjela... Po kopečku na mě čekala krize. Závod měl 2 okruhy po 4 km. Na druhém kilometru mě předbíhá asi tak 11ti letá holčina. Hlavou se mi honí všechno. Přišla i myšlenka na to, odběhnout jen jedno kolo. Běžím s holčinou a peru se se sebou. Ale najednou jsou 4 km za mnou a propadla bych se hanbou, když bych skončila. „Osmička dneska bude moje, ať to stojí co to stojí. Aspoň procvičuji psychickou odolnost na maraton.“
Cíl byl jinde, ale i tak jedu s nadšením
Ráno jsem odcházela se slovy: „Hůř jak za 45 minut to zaběhnout nemůžu“. Domů jsem se vracela sice s medailí, ale i zklamáním. Tentokrát to bylo opravdu jen o účasti. 46 minut trápení mě ale posunulo jinam. Objevila jsem nové místa, která mohu překonávat a která mě udělají odolnější. No a rozhodně na led jdu zase příště v silničkách. Že by v Praze 20. 2. padla oprava?