Spartan race Donovaly SUPER (vedro)
Publikováno 20.07.2015 | Závody
Spartan race v Donovalech stálo opravdu za to. Vše začalo už ráno, když jsme otevřeli okno a průvan nepřišel. Počasí se vydařilo víc, než jsme si všichni přáli. 35 °C sehrálo v závodu svoje.
Podruhé, co běhám SPARTANY, jsem na start nastupovala pouze sama za sebe (bez klienta, bez party kamarádů se kterými běžíme pro radost,...). Neběžela jsem s nikým. "Poběžím na čas!" Ale Pavel radí: "Nebuď mag.r, v tomhle vedru". "Z Budějovic mám ve vedru naběháno" směji se. Na start nastupuji ale s respektem, před náme je super kopec (a to jsme nevěděli, co je za zatáčkou).
10, 9, 8, .....START... Plná adrenalinu se rozbíhám, do pruťáků půjdu, zbytek poběžím, do 3 hodin ať to mám za sebou. (moje taktika pro závod). Na řadě je masakrální výstup. 1 kilometr stoupání při převýšení 340! To chceš, honí se mi hlavou. Lidé kolem mě zastavují, některé ženy si strkají prsty do krku. "Tak tohle ne" naskakuje mi. Nikita mi ráno psala, ať si na ni vzpomenu, když bude nejhůř. Myšlenky mi zabíhají k ní, ale nejhůř ještě zdaleka není.
Nevím, čím to bylo, ale kopec mi sednul, předcházím nespočet lidí a nahoře mě čeká kromě party cvičenců z tréninků i parádní výhled. Klopím si jeden kelímek na hlavu, jedem upíjím a už běžím dál. Vědět, že další občertvovačka bude přes půlku závodu v nedohlednu, možná bych se i napila víc. V tomhle ohledu skvěle zafungovali místní domorodci, kteří nám rozlévali ze svých studánek, ale i zahradních hadic vodu. Nevím, jak by bez nich veliká část lidí závod dokončila. Chyba organizátorů? Nemyslím si. Jednou jsme se vydali na extrémní překážkový běh a propozic mluvili jasně: "Doporučujeme camelbag".
Na překážkách jsem chybovala zcela zbytečně a jen z vlastní nepozornosti. Vše začalo na balanc - moje zkáza, kde padlo prvních 30BURP. Pak jak když bych se na burpeesové vlně vezla. Na posledním úchopu před zvonečkěm padám ze stěny, která je pro mě brnkačka, autobus ručkování mi chyběla morálka a pak a oštěp šel šejdrem. Sama sobě hubuju. "tak teď už zvostra!" Na autobusu musím "poděkovat" dobrovolníkovi, ktreý mě nutil dělato 11 BURP navíc. Ještě, že tam měl kýbl s vodou, jinak bych mu to nedarovala!
Do konce už žádné chyby. Držím se svého předsevzetí - kromě kopců běhám vše. O tom, že jsem měla žízeň a ke konci mi chyběly cukry, psát nebudu (beru to jako svou chybu a nepřipravenost). Poslední překážkou bylo nošení pytle, který konečně stál za to, už něco vážil!
Seběh, přeskok přes oheň - CÍL. Potkávám Honzu, který se všech svých svěřenců zrovna ptá na pocity. Přemýšlím, koukám na čas. Splnila jsem přesně na vteřinu 3:00. "Asi dobrý". Hlavou se mi honí, kde jsem mohla zabrat víc, ale pak si říkám, že v tomhle počasí to byl super výkon. Doběhla jsem jako 55. žena a jsem za to ráda.
Závod mi dal hodně, mám další cíl (ale o tom až jindy). Občas jsem si i hrábla a to mi pomohlo v tom, jak namotivuju Nikitu na závod. Vyplatilo se běžet sama, nikdy jsem neměla polovinu pocitů, které jsem v lese prožívala. Částa byla o hlavě a ta mě nezklamala.
