RunczechStar - hvězdy nepadají z nebe

Před rokem to pro mě byla hezké společenská událost po zaběhnutí mého prvního běžeckého snu, kde jsem chtěla pokořit limit pod 2 hodiny. Letos to byla víc než jen Cesta za snem a 7 závodů!
Nikdy bych neřekla:

jak může být běžecká sezóna dlouhá,

kolik vezme,

kolik dá,

kolik mě naučí,

kolik budu obětovat,

koho poznám,

co překonám,

co všechno vyzkouším,

kolik párů bot mě to bude stát...

Mohla bych zde popsat desítky stran, ale mě bude stačit jedna, kolik čeho, jak moc a co a jak..

Letošní rok se měl pyšnit dominantou maratonu a půlmaratonskou výzvou pod 1:50:00. Pražským půlmaratonem padla první meta a záhy potom, byl i přes první zdravotní komplikace pokořen maraton (více ZDE ). Co dál?! Přede mnou bylo dalších 5 závodů v sérii a já se těšila, jak si každých 14 dní v sobotu ukrojím kousek z onoho runczechového dortu.
 

Znáš ten stav, kdy si jdeš za svým a neslyšíš a nevidíš rady okolí? Měla jsem touhu. Dát tu prokletou půlku pod 1:50 v oficiálním čase. Dřela jak mezek. Obětovala dovolenou s mamkou, letní radovánky s přáteli, večery na náplavce a výjezdy na mácháč nebo do sklípku, výlety aj. To vše jsem vyměnila za výběhy, kecky a propocená trička. Pak přišel ortel - OPERACE. S tím slovem se těžko vyrovnává. Ale rozhodla jsem se po konzultaci vzít na sebe rizika a sezónu doběhnout. Stálo to za to? Udělala bych dnes něco jinak?

Byly chvíle, kdy jsem odpočítávala dny do startu a už jsem chtěla aby sezóna skončila. Dny, kdy jsem ráno vstávala a sakra se mi nechtělo jet přes půlku republiky na start. Ale daleko víc bylo okamžiku radosti, štěstí a pocitu, že jsem ušla další kus cesty. Tyhle medaile jednou budu ukazovat dětem, mávala jsem s plaketou v Hiltonu. Už teď vím, že se mi budou smát a budou to pro ně jen nablýskané placky z roku raz dva... I u nás to bylo stejné, když mamka otevřela svou (pro mě) starodávnou krabičku a vzpomínala. Dneska už vím, jakou hodnotu pro ni mají. Cena je nevyčíslitelná!

Včera tu byl HILTON a slavnostní předání RunczechStar a já si tam najednou uvědomila, že to za to stálo! Nezměnila bych nic! Na příští sezónu to bude sice cesta plná regenerace a kompenzací, ale věř, že se vrátím. Možná už neuslyším, každý druhý víkend tóny Vltavy, které jsou tak návykové, ale půlkav Praze a Varech a maraton v Praze jsou jako droga, která se ti zaryje pod kůži!

 

Praha půlmaraton - pokoření 1:50 s mistrem koprem a test před maratonem 

Praha Maraton - běž sám se sebou 4 hodiny a pochopíš

Karlovy Vary půlmaraton - pro mě závod, který sedl od výstřelu až po finish,

České Budějovice půlmaraton - ideální podmínky na rekord, který zhanily zkažené špagety,

Olomouc půlmaraton - peklo v přímém přenosu,

Birell Grand prix 10 km - tam, kde slova nestačila,

Ústí nad Labem půlmaraton - v nouzi poznáš přítele.
 

Díky
Díky všem, které jsem letos poznala, plácla si a nebo se jen na trati usmála. Jsou to přesně ty chvíle, které se mi vybaví, když vzpomínám na odběhané závody. Díky i těm, které to zvedlo ze židle a začali jste běhat, protože vaše zprávy kolikrát zvedly ze židle mě a donutily mě jít makat, i když se mi sakra nechtělo.

Ale hlavně! Hlavu vzhůru a za rok zase na startu, ať už je jakýkoliv.
 

Nervu si doma hlavu a tajně nebrečím, že jsem těch 1:50 nedala. I když bylo celkem 5 pokusů, vždycky se našlo něco, co mě překvapilo, nesedlo a vykolejilo. Ale přesně tyhle zkušenosti mě posunuly dál. A víš co je na tom nejlepší? Že ne v běhu, ale i v běžném životě!
Jak říká MUDr. Homoláč: Zaběhnutí půlmaratonu ti zajistí život v běhu! Nelhal!