Rok se s rokem sešel

Publikováno 30.08.2019  |  Matka v běhu

“Až s dětmi vidím, jak to letí!”. Věta, které jsem se smála, když mě mamka jako malou holku hladila po hlavě a hlásila sousedce, že už mi je osm. Ale teď mi doslova minuty utíkají před očima. Jsou večery, kdy si prohlížím zpětně fotky, co jsme dělali, kde jsme byli, nebo jen momentky, a během pár dní vidím ty obrovské změny, které nastaly. Pokroky, které Emička udělala... 

365 dní stačilo aby mi z miminka, které mě 100% potřebuje vyrostla malá holčička rebelka, která má svou hlavu a svůj rozum. Nejoblíbenější slovíčko je “NE”, ale i přes ten zápor zní pořád tak něžně (zatím).

Od narození jsem měla nějaké milníky: “až bude pást koníčky”, “až si sedne”, “až se postaví”, “až bude moct jíst skoro všechno”, apod. Najednou už může a právě ty večery, kdy se ve fotkách vracím zpět někdy lituji, že jsem čekala na mnohé AŽ, že jsem si to ležící miminko víc neužívala (nebo možná toho klidu). 

Za jedno jsem ale vděčná, že jsem ji chválila za sebemenší posun a nikam ji netlačila a nechala, ať si sama řekne, kdy je ta chvíle, kdy si má sama sednout apod. Často vidím u rodičů zklamání z toho, že jejich dítě třeba nesedí, ale přitom třeba krásně umí něco jiného a jak kdyby najednou nenaplňovalo jejich očekávání.

Ve všech příručkách světa píšou, že v roce má dítě začít v noci spát. Tak já vám teda nevím. Docela jsem se i těšila na ty narozeniny, že přijde velká změna. A? jediný co, tak 2 spánky přes den vyměnila za jeden a tím to celé skončilo. Ale neměnila bych. I když mi vzala noční komfort, za ten rok si člověk zvykne a určitě se obrní. Díky ní jsou naše dny delší :D (schválně jestli budu takhle pozitivní i zítra ráno).

Jednou mi kámoška řekla, že děti hodně berou a omezují, stejně tak jako dávají,  a když to tak nemáme v hlavě nastavené, dostává psychika dost na prdel. Za celý rok jsem nikdy ani na minutu nelitovala a všech 365 dní jsme si všichni společně užili. Neutekla roku, nechodí na nočník a ještě před sebou máme kus cesty. Jooo, už ukradla a snědla housku (přiznání), ale asi se smířím i s tím, že po roce ochutnala cukr. 

Co přinese další rok? Kam se mi rozeběhne? Jaká bude první věta? To vše je ještě před námi a už teď se na to těším.