Rekordy padaly jako trakaře!

Publikováno 03.04.2016  |  Cesta za snem - MARATON

Po roce opět na startu! Zatím, co loni 28.3.2015 padla má premiéra, letos odstartoval mou sezónu 2. duben! Pražský půlmaraton stál za to a padaly rekodry!

Co není v hlavě, bylo v Koprovi
Zatím co loni jsem startovala se strachem, zda vůbec půlmaraton odběhnu a vyzkoušela si své poprvé, letos se běžela jiná liga! Bojovala jsem nejen o zlepšení, ale o čas! Cíl byl jasný pokořit 1:55. A tak se zlepšít minimálně o 20 minut.

Víc jak na půlmaraton se připravuji na květnový start maratonu a tak celá příprava směřuje jiným směrem. V posledních dnech ale nastupuje zlepšení u rychlosti a hodinky nestíhají tikat a měřit.
A tak si v duchu říkám, zda nezmáknu i 1:50. Nemohla jsem na pomoc, jako vodiče, oslovit nikoho lepšího než Kopra. Běžce, kterému půlka po 1:29 není cizí.

Ve čtvrtek si vyzvedávám startovní číslo a po roce (už zkušenně) vybírám pásku na ruku se svým cílem. Sahám pro 1:55 a pro jistotu i 1:50. Při cestě domů studuji tempa. 5:13 na km (cíl na 1:50) mi přišlo jako super závodní - to není nic pro mě, takhle jsem nikdy v kuse dlouho neběžela, pomalu pásku schovávám do tašky. Větší pozornost věnuji pásce s časem 1:55 a tempem 5:27 - pro mě komfortní a reálný.. Ale spletla jsem se!

Koprovo poprvé
I když to byla pro Kopra jeho první žkušenost, byl naprosto úžasný. Nastavil tempo a jelo se. Komunikovali jsme celou trať a jemu patří obrovské díky. Vím, že v hlavě jsem to neměla a tak bylo veliká část času na Koprovi. NEZKLAMAL!
Na startu slyším: “Nikčo, nežeň. Máme skvělý čas!” Honí se mi v hlavě, jak dlouho ale tohle tempo udržím? Najednou jsem na 5km a hodinky hlásí rekord. Ani se nerozkoukám, je tu 10km (lehce zpomaluji), ale další pípání rekordu. Běžíme kolem finishe, kde je první Keňan, a hlásí nový traťový rekord. Lidé tleskají, skáčou a pokřikují. Najíždí další dávka energie a endorfinů na druhou půlku. S Koprem víme, že netleskali nám, ale i tak to potěšilo :)  Vodička Karel, který táhne skupiny na 1:50 se směje a křičí:”Tahle holka už si splnila, můžete jít bouchnout bublinky!”. V hlavě mám jediné - vydržet až do cíle. Na 15. km cítím, že příjde krize. Rohanské nábřeží - mé oblíbené. V sobě mám gel od USN a čekám nával energie, tempo lehce klesá na cca 5:25 a drží se mě jak klíště až do 19 km.
Najednou se ozve Kopr: “Sakra zaber! Už jsme tam!”. Na mysli mám jediné - čím dýl budu na týhle trati, bude to utrpení. Zrychlujeme…. poslední zatáčka, modrý koberec a FINISH - 1:52:05.

Dala jsem to?! Překonala jsem sama sebe?! Hec 1:50 nepadl, ale i tak celá šťastná si plácám s Koprem: “Vím, že jsi měla na víc!”, ale usmívá se. Přibíhá i Olda, který si taky odběh svůj osobák.

Vím, že letos těch 1:50 padne, ale teď mám sen jediný - dokončit maraton 7. 5.!