Půlmaraton Karlovy Vary

Publikováno 24.05.2015  |  Cesta za snem

 Tenkrát jsem si řekla, jak budu trénovat a zlepším to, ale opak byl pravdou. Začala sezóna a tak se sešly skoro každý týden nějaké závody (Nomen Run, Spartan race, Bahňák…) a už to jelo. Přišlo mi, že chodím běhat je pro “udržovačku”. Před 3 týdny jsem do tréninku konečně zařadila pořádné intervaly v kombinaci se schody. Trvá to sice chvíli, ale funguje. Vše se sešlo v pravou chvíli, když to Pája na tréninku hecla: “Vary běžíme pod 2 hodiny, potáhnu tě”. Musela jsem to jít vyzkoušet. Druhý den jsem si dala 15km a přišlo mi, že běžím první poctivou patnáctku ve své přípravě. Vešla jsem se do 1:25. Nový cíl byl na světě -  2:05 prostě musím dát, ikdybych se tam měla servat.

Když si vzpomenu na svůj prvním půlmaraton: nespavost, nervozitu a roztěkanost, možná i obavy a nevědomost, co čekat… Vary proběhly hladce. V pátek padl výklus, protažení s rollováním a já byla připravena. Večer už jsem nestudovala dopodrobna trasu. S holkama jsme mrkly do propozici a dopoledne vyrazily vzhůru za kolonádou. Jediným rozdílem byl start večer. To byla novinka z hlediska jídla, jak to načasovat.

Ve Varech už to jelo jako po másle. Vyzvednutí startovního čipu, lehká procházka “Hele tak daleko už nejdeme, ať to pak vůbec uběhneme”. A najednou bylo 17:30 a my šly do svého koridoru. Cestou potkáváme Sašu: “Zlepšit čas ve Varech? Tak to hodně štěstí. Tady, kde je to samý kopec, počkej si na 18. kilometr.” Kupodivu se směji…

A je to tady. 10, 9, 8... tóny Vltavy, husí kůže, poklus, čip pípne a jedem. S Pájou spolu běžíme první kilometr, pak se rozdělujeme: “Sraz v cíli, upaluj napřed, Páji”. Před závodem jsem řešila že nemám sluchátka (pro mě základní komfort k běhu), ale najednou jsem za to šťastná. Užila jsem si celou trasu, která utíkala. Když jsem minula 10.km, překvapením jsem checkovala čas a byla tam rezerva skoro na 4 minuty. Na 13km padla nejoblíbenější písnička a já se pomalu připravovala, kdy příjde ta krize. Ta v nedohlednu. Jenžu tu byl najednou Sašův 18. km a kopec :) Ten místo aby mě zlikvidoval mě kupodivu rozběhl dál.

Poslední 3km - kolonáda - finishová - rovinka - splněno.

Teď je tu ten pocit - nefalšovaná radost z placky... Tuhl už pověsím do kumbálu s hrdostí.

Už těď vim, že touhle půlkou to nekončí. Další cíl jsou přeci 2:00:00