POVOLÁVACÍ ROZKAZ - ARMY RUN

Publikováno 23.08.2015  |  Nikola radí/zkouší

Je tomu skoro rok, kdy mi přišel povolávací rozkaz od ARMY RUNu. Zněl jasně - produkce!

Od října 2014 se připravovalo, zařizovalo, bloumalo a stloukalo vše. Drtila se taktika na překážky, jak označit trať, kolik hasičů přizvat ke spolupráci, ale i kolik bannerů a jaké partnery oslovit. Povolení nám nedávala spát a nakonec přišel i nápad, udělat v sezóně 2015 závody DVA!

Kromě již proběhlých CIVIL (10 km) a ARMY (16 km) v Černé v pošumaví, přímo na vojenské dráze bojovníka NATO (5+ km).

Někdo se divil, my byli hrdí - Armáda ČR souhlasila. Ba daleko víc, s částí závodu i pomáhala!

A tak celý realizační tým zažil vojnu, která se jenom stupňovala. Vše vygradovalo tento týden, kdy jsme se přesunuli přímo do vyškovských kasáren, zažili ranní nástupy, budily nás tanky, přes den v újezdu Březina jsme budovali překážky a kolem lítaly kulky, kopaly se zákopy…Se slovem nemůžeme a nemáme jsme se nesetkali. Co se domluvilo, platilo a tak všechno šlo běželo jako po másle. Zde není čas relevantí pojem v 7:30 je v 7:30 a ne v 7:30:01.

Po večerní práci tu byla i možnost absolvovat v místní “tělárně” i tréninky, vyzvědět pár informací a poměřit si síly civil vs. armáda. Pro mě to byl jednoznačně zážitek a k disciplíně mohu říct jen jediné - smekám. S Řezňou jsme se vydali na lehký výklus s intervaly a pak že hodíme nějaký ten vršek a břicho (nic náročného po práci v lese). Jenže,...

Při výklusu jsme objevili jiný ovál - ovál, který se změnil na 100vkové rovinky a připomnal hada. Hada s překážkami. Na atleťáku jsme si dali 6 x 100 m interval a 2 km výklus a vyrazili poměřit své síly.

Nejdříve se setkáváme s posměchel, ale po 10 minutách zjišťujem jak na to a už to frčelo jako po másle. Kluci nás vzali mezi sebe a dokonce padly i mé první shyby z široko z visu (když by je viděl Honza Karešeš, asi by se se pousmál, ale aspoň víme, že je to na dobré cestě).

Překonali jsme nejen sebe ale i nejednu překážku a plní dojmů se vracíme zpět.

Závod se blíží!

22. 8. 2015 Újezd Březina - zúčtování. Kdo nezažil nepochopí. Na své si přišel každý a mě samotnou mrzelo, že celkovou atmosféru z trati nasávám pouze z rozhovorů se závodníky. Přibíhali zničeni, ale nadšeni. Za mě osobně odškrtávám jako mise splněna. Možná se teď divím, že stěny doma nejsou zelené, asi mi ta barva bude chybět, ale pevně věřím - za rok zase v Újezdu.