Pětadvacet poprvé!

Publikováno 29.12.2015  |  Cesta za snem - MARATON

Pětadvacet padlo poprvé a já si připadala, jak po parádním výprasku. Ale řeč není o trestu, ale mých prvních  25km poprvé v životě a v kuse. Někdo by oponoval, vždyť uběhla spartany, to mělo i víc, ale běžecká realita je jiná.
Měla jsem cíl. uběhnout v listopadu 30km, ale občas se toho hodně sejde a když zdraví není 100% tní, tak už neběhám. Na prosinec byly nové plány - naběhat aspoň 100km. To se povedlo a šlo to velmi rychle. Vánoce u nás letos měly pochmurný podtext a tak byl běh jen kompenzací smutku, to už ty kilometry jenom lítaly. Proběhala jsem Štědrý den, 2. svátek vánoční….
Když jsem se o víkendu vrátila do Prahy vstříc povinnostem, ozvalo se: “Neříkala jsi, že do konce roku si chceš zaběhnout aspoň 25km v kuse?” Realita byla zpátky. “Zítra poběžím!” Jindy bych se na takový výkon připravovala týden, ale teď tomu bylo jinak. Od středy přeci hlásí, že má mrznout, to by mi na mém poprvé scházelo.

Nečekaná rozhodnutí, bývají ta nejlepší.

I tady to byla šťastná volba. I když jsem se prvních pár kilometrů po těch vánočních desítkách proklínala, nakonec jsem se rozběhla. Objevila jsem nová místa (i když jsem si myslela, že není cestičky za barákem, po které bych aspoň neklusala). Na cestu jsem se poctivě připravila. Do kapsy USN gel, když by náhodou došlo, a k prvnímu křoví lahev vody. Druhý půlmaraton bez kapky vody už nemusím absolvovat. No a na nohy jsem samozřejmě musela natáhnout ponožky od Ježíška, protože ten nejlépe ví, v čem se dobře běhá.

Výběh se zdál být nevinný. Doma ráno padly rady tipu: zkus se vyhnout kopcům. Kašli na čas, hlavně ať si tělo zvyká. Nezapomeň na vodu…. a mnoho dalších… Jenže nikdo jiný to za mě neuběhne a Maraton mě šetřit nebude. I přes všechny rady, i tentokrát přišla krize. Největší peklo byl 19. - 21. kilometr. Začaly mě pálit kolena a každý krok byl jako v plamenech. Beton jsem vyměnila za trávu a vydala se dál, vstříc posledním 4kilometrům. S nadšením jsem poslala zprávu: 21 je ze mnou! a za chvíli přišlo:To už dáš, teď bude každý metr rekordem!

Poslední km do cíle

Nečekala mě žádná cílová páska, ani dav fanoušků, ale ten poslední kilometr byl slastný.
Padl můj nový osobák a doma jsem zjistila, že ten poslední, patřil mezi mé nejrychlejší.
Chvíle euforie, ale neměly dlouhé trvání. Po koupeli jakoby v nohách tahalo a večer to přišlo. Posuďte sami :))) V tu chvíli padaly hlášky tipu: “Jak budu vypadat po maratonu? Ten nepřežiju!” Ale dneska jsem ani nevěděla, že jsem včera běžela  a tak mě večer čeká 5km jako výklus!

 

Takže v lednu 30KM?!