Nový rok, nové cíle

Publikováno 03.01.2021  |  Nikola radí/zkouší

K novému roku se váže mnoho předsevzetí a cílů. Jak ale svých cílů dosáhnout a nesejít z cesty? Stačí jednoduše odhodlání? Nebo je potřeba plán a parťák po ruce, kdyby přišlo na černé myšlenky? Na to vše a mnohem víc jsem se optala PhDr. Michaely Schejbalové a společně jsem vytvořily pár tipů, jak si udržet motivaci klidně na celý život.

Jsou nějaká pravidla pro vytyčení cíle, které nás udrží ve stavu nesejít z cesty?

Na cestě se musíme chtít udržet především my sami. Existují metody, které nám mohou pomoci vytyčit si cíle a pomoci nám v jejich splnění. Čím konkrétněji totiž budeme mít cíle nastavené, tím lépe se nám budou plnit. Nejhorší je, pokud si stanovíme naše předsevzetí nebo plány do budoucna příliš obecně. Např.: Chci zhubnout. Chci začít běhat. Chci vydělávat víc peněz. To jsou obecné fráze pod kterými si každý z nás představí něco jiného a zároveň vlastně nikdy nemusíme dojít do bodu, kdy jsme dost hubení, dost běháme nebo jsme dostatečně bohatí.

Jednou z nejvíce využívaných metod při stanovování cílů je metody SMART. Což je zkratka slov specific, measurable, achievable, realistic a timely. Naše cíle by měly být co nejvíce konkrétní, měřitelné, přijatelné pro nás samotné, realistické a časově omezené.

Jak si stanovit cíle?

Cíle je třeba nastavovat se znalostí sebe sama. Vědět kde máme svoji komfortní zónu. Což je prostor, kde je nám dobře, kde můžeme nabírat síly. Cíle si nastavujeme mimo svoji komfortní zónu, abychom se mohli rozvíjet a zlepšovat, ale zase ne moc daleko, abychom nebyli demotivovaní už od začátku. Lepší je si cestu rozdělit na několik menších dílčích cílů. Důležité je znát i své silné stránky, co mi pomůže v dosahování mých cílů. Znát i své slábé stránky, vědět, kde můžu selhat a učit se s nimi pracovat. Cíle by také měli být naše, měli bychom s nimi být vnitřně v souladu. Spousta lidí, ať už vědomě či nevědomě plní cíle někoho jiného nebo si je stanovuje podle aktuálních společenských trendů. 

Co často vede k selhání?

K selhání může vést mnoho cest. Můžeme si stanovit příliš obecné, nerealistické nebo vysoké cíle. K selhání taky může vést to, pokud jsme příliš zaměření na vnější motivaci a v okamžiku, kdy přestaneme dostávat pobídky zvnějšku, vzdáme svoji cestu. K tomu, že selže náš cíl, může vést i to, že to vzdáme při prvním neúspěchu nebo v případě, že se nám nedaří plán plnit. Místo abychom se zamysleli a změnili ho, hodíme ho do koše. Všichni jsme lidé a občas nám něco nevyjde. Důležité je nevzdat se a znovu se do toho opřít. Což může znít jako klišé, ale je to pravda.

Dá se vyhnout přepálenému startu?

Myslím, že se mu dá vyhnout nebo ho alespoň korigovat tak, abychom neskončili už na začátku. Vyhnout se mu můžeme tak, že poznáme sami sebe. Pokud víme, že máme tendenci jít do věcí po hlavě a vidět už na začátku cíl a zapomínat na cestu, můžeme své cíle snížit nebo si je rozdělit na víc menších cílů. Může se nám taky stát, že jsme start už přepálili a jsem opakovaně frustrovaní, protože naše úsilí nám nepřináší takové výsledky, jaké bychom si představovali. Potom je třeba se zastavit, dát si na pár dní pauzu a zkusit svůj plán pozměnit a věřit, že méně je někdy více.

Je běžné, že lidé mají tzv. černé myšlenky, chtějí přestat, vykašlat se na to?

Já myslím, že není nikdo, možná kromě Jardy Jágra, kdo by občas neměl černé myšlenky. Proto jsou dnes ve vrcholovém sportu hojně využívaní mentální koučové a sportovní psychologové. Psychika má velký vliv na náš fyzický výkon. Stejně jako naše tělesná kondice má vliv na náš psychický stav. Jsou to od sebe neoddělitelné složky. 

Pokud nás tyto myšlenky napadají je to úplně přirozené. Někdy je potřeba dát si pár dní pauzu, někdy je potřeba zamyslet na nad svými plány a cíly a případně je přeformulovat. Každopádně i s myšlenkami se dá pracovat. Třeba formou tzv. kognitivní restrukturalizace, kdy zkoumáme naše myšlenky a měníme je tak, aby byly blíže realitě. 

Pomůže plán?

Plán je jedna z věcí, které nám mohou pomoci. Plán není vždycky všechno. Důležité je mít tu správnou vnitřní motivaci. Dělat ty věci pro radost, kvůli tomu, že se můžu naučit něco nového, posunout se. Můžeme zkusit pracovat s tzv. flow. Což je stav, kdy jsme pohlceni určitou činností. Myslím si, že nejvíc nám pomůže to, když známe sami sebe a umíme pracovat se sebou.

Čemu se vyvarovat?

Je třeba se vyvarovat náhlým a velkým změnám. Někdy chceme změnit všechny oblasti svého života naráz. To je velmi náročné a většinou nereálné. Lepší je postupovat po menších krocích. Neměli bychom se také soustředit na naše neúspěchy. Z těch se můžeme poučit a zase pokračovat dál. Neměli bychom být motivovaní pouze zvnějšku. Dělat určité činnosti jenom pro nějaké vnější odměny. Ať už je to nákup nového oblečení, dort nebo uznání od našeho okolí. Aktivity bychom měli dělat především z naší vnitřní motivace a radosti z nich. 

Je lepší na to jít ve dvou?

Parťák je člověk, který nám může v mnohém pomoct, být nám oporou a motivovat nás k lepším výkonům. Je však potřeba parťáka velmi dobře vybírat a najít si někoho, s kým se budeme doplňovat a vzájemně motivovat. Může se totiž stát, že to bude člověk, který nám spíše bude bránit v dosahování našich cílů.