Mléko jako životadárná tekutina

Publikováno 04.08.2019  |  Matka v běhu

Kojení, téma, na které by mě nikdy nenapadlo psát. Je tu celosvětový týden kojení a všude je to jako kojící boom. I když je to pro mě osobně lehce osobní téma, nenechá mě to po pár přečtených postech asi tak moc chladnou.

Dlouho jsem váhala jestli něco psát a nebo vybírat vhodná slova, ale nakonec nebudu (vybírat ta slova). Osobně jsem ZA, že je to každého věc a není až tak moc automatická, i když v té iluzi mnoho lidí žije. “Prostě porodíš a mlíko ti stříká pomalu i ušima, to dítě od přírody přesně ví, co dělat.” Asi to zase taková pravda nebude. Díky tomu, že jsem kolem sebe měla hodně maminek s miminky (mnoho příběhů o porodu, kojení, prdíků apod.), vidím, že zas tak zadarmo to není. Občas i sebevětší snahy končí fiaskem, ale z nikoho to rozhodně neděla špatnou mámu.

Nikde se třeba nepíše, že na začátku je to poměrně trnitá bolestivá cesta. I já měla zaječí úmysly, když jsem počítala vteřiny do dalšího kojení a bolestí se mi kroutily prsty na nohou. Před očima jsem měla jediný nápis “Sunar”. Ale pak jsem se jednoho rána probudila a ta bolest byla pryč.  

Dlouhou dobu jsem nezažívala žádnou extázy z toho, že kojím. Ale teď, (ano, kojím stále - už 12měsíců) je to jen moje a její chvíle, kdy jsme tu jedna pro druhou. Tak nějak v pohodě a v klidu.

Často jsem viděla, že se hodně lidí odvracelo s šokujícím pohledem, že jsem si dovolila nakojit na veřejnosti. Jenže Ema se často neptala, jestli je vhodná chvíle na to mít hlad. 

Kojení je podle mě jako jedna velká horská dráha. Když už si myslíte, že jste vyřešili všechny nástrahy, vaše prsa velikosti 10 se ustálý na pěkných regulérních trojkách, konečně nemusíte co 5 minut mazat nějaký krém příjde spurt, ucpaná žláza, dítě si postaví hlavu, že dneska nechce, ale továrna maká stále na 100% a produkuje mlíko, který najednou můžete tak cca 2 dny rozdávat, než se zbrzdí provoz, aj. 

Občas mi chybí i taková ta podpora okolí. Každý vymýšlí, jak toho prťavce ošálit, aby spal celou noc, ale je to opravdu tím mateřským mlékem? Za mě je to pořád, stejně jako krev životadárná tekutina, kterou mohu nabídnou jen pár měsíců v životě. 

Říkala jsem si do roka a dost. Zbývá 14 dní. Ale najednou zjišťuju, že mně osobně to nějak neobtěžuje, často nám to doslova zachránilo zadek a zatím má ještě málo zubů a nenašla jsem lepší uklidňující prostředek, když se derou ven. Takže, já osobně to ještě hecnu :)

Rozhodně nejsem nějaká bio, eko máma, ale perem prostě v eko prášku a kojím venku. 

Vtip na závěr: Na začátku mléčneho boomu jsem se do lékarny vydala pro krém, který mi doporučila výborná laktační poradkyně paní Hutlová. Jen po cestě (2minuty) jsem pomotala název a tak jsem misto calcia domu nesla canesten, krém na prdel.