Město všech měst

Publikováno 26.10.2018  |  Matka v běhu

Často mi chodí dotazy na tréninky v Praze, ve kterém fitku teď cvičím, kde jsou kruháče apod. Takže…

Ještě před 2 rokama bych neřekla, že se někdy odstěhuju. Bylo to město kde jsem se našla. Frčela si na vlně workoholismu, v pátek jsem vyrazila do ulic, v létě na náplavku, lítala po meetingu od rána do noci, mezi tím jsem stihla tréninky s klienty, procestovala jsem svět a když jsem řekla, že nikdy nebudu běhat na metro, protože jezdí přeci každých 5 minut (autobus v Chrudimi cca každých 20), běhala jsem.

Za těch 10 let jsem se kochala během při svítání slunce podél Vltavy, míjela Pražšký hrad, v nejnovějších kolekcích od Under armoure jsem chodila do fitka a v šatnách si s holkama dělala selfíčka a fotky buchet.

Nikdy jsem nemusela řešit, co budu o víkendu dělat, protože jsem se prostě probudila a Praha byla plná všeho. A tak když zrovna nebyl nějaký festival, konzert, výstava, Velikonoce, Vánoce na Staromáku apod. ulice na Příkopech a Paladium to jistily.

Jenže pak jsem si pořídila Elču (čti psa). A s ní mi najednou docházelo, že přírodu znám jen z billboardů na Jižní spojce. Když jsem s ní jela na víkend za mamkou a vyrazily jsme do lesa, spala jsem z toho čerstvého vzduchu skoro týden. Elča v Praze nikdy netrpěla na ostré drápky, protože trávníků bylo v Praze tak málo a ještě s cedulemi zákaz vstupu psům na zeleň, že je měla pořád dokonale obroušené.

Asi to byla osudová 360tka, kdy jsem jezdila domů víc a víc. Domů je už do Chrudimi. Přišlo mi příjemnější jet hodinu na víkend za mamkou než hodinu přes Prahu do divoké Šárky, kde potkám tu druhou půlku Prahy, která se vyrazila vyrelaxovat. Ještě když jsem čekala Emičku, váhala jsem jestli Praha nebo Chrudim. Ale kouzlo babičky, klidu a toho autobusu, který jezdí jednou za 20 minut mě zlomilo.

Občas ráno vstanu a mrzí mě, že nejdu davem lidí, kde mě nikdo nezná a všem je každý kolem ukradený, Chrudim vám nic neodpustí :) Často řeším, kam dneska vyjedu s kočárkem, protože už na konci 6tinedělí projela kolečka kočárku snad každou uličkou… Ale neměnila bych. I když celé naše město obejdu pěšky za hodinu, denní dojíždění za vším, shon, pobíhání po eskalátorech, hluk a davy lidí mi chybí už jen málokdy.

Praha je pořád jen 60 minut a kdo ví, třeba na stará kolena padne comeback. Jedno mi ale dala. Zrychlila mě víc než normálně. Z každodenního shonu od samého rána, kdy se člověk neustále za něčím honí vás to město všech měst prostě vybičuje k výkonům. Ale naučím se doma v tom klidném chrudimském městě, kde čas najednou plyne svým tempem, zpomalit?