Lechtání STOP

Publikováno 28.03.2019  |  Matka v běhu

Pamatujete si na doby dětství, jak vás někdo lechtal? Já si pamatuju, jak jsme při hraní na nakupování na konci lechtali Jitku, která u toho vždycky neskutečně pištěla a potom plakala. Nikdo jsme nechápali proč pláče, vždyť se celou dobu smála?!

Přijde mi to jako nejžhavější činnost všech dospěláků, lechtat dítě. Ale je jim to opravdu tak moc příjemné? Pokaždé když Emča piští a je u nás babička, hned se na ní řítí a už z dálky prsty ukazuje pohyby lechtání. Emička se o to víc zmítá a já bych nejradši všech lechtitelským pokušitelům usekla prsty.

Věděli jste, že

Věděli jste, že v historii bylo lechtání dokonce i jedním z druhů mučení? V Číně ho používali jako trest pro šlechtu, protože právě lechtání dokázalo být velice děsivé a nebylo potom na těle viditelné. Bylo dokonce i trestem v koncentračních táborech za 2. světové války.

Co je lechtání

Lechtáním způsobuje konvulzivní svalové kontrakce, které potom mají za následek hekavý smích, který rozhodně není zárukou zábavy. Ten všichni moc dobře známe. Myslíme, si, že je to ona odměna za naše nezbedné prsty.

Evoluční biolog Richard Alexander v The New York Times napsal, že smích provázející lechtání nemá nic společného se šťastným smíchem. A právě na to bychom si měli dát pozor. Hranice mezi zábavou a nepříjemnými stavy je opravdu tenká.

Už jen proto se nedoporučuje lehtat děti, které ještě nejsou 100% schopné zpětné vazby. Pokud si od lechtání nemůžete pomoci, zkuste si doma nastavit záchranné slovo, které bude fungovat jako vysvobození z lechtitelských spárů.

Jednou jsem dokonce i četla názor: Jak by bylo dospělému, když by neměl svůj den a někdo by se ho snažil naladit na lepší náladu tím, že by ho zlechtal.

Neberte lechtání jako pomůcku ke zlepšení nálady.