Krusnoman přinesl krušné chvíle

Závod nás vítal nápisy tipu Nemůžeš? Přidej!. “Vtipálci”, smáli jsme se, když jsme si to jako štafeta štrádovali k registraci se slovy Hele, nepříjde vám, že tu všichni vypadají děsně namakaně?

Když jsem doběhla první triatlon, propadla jsem absolutní vášní. Už jen název nabízí víc možností než jen běh a tak mějí tréninky zase jiný spád! Pár dní na to píše Dan, Co to zkusit ve štafetě? Já plavání, ty běh a kdo kolo? Po chvíli mám doplněnou štafetu o Vaška, zkušeného cyklistu, kterému závodní prostředí není cizí. Večer jsme sedli k PC a vybrali jeden z nejbližších možných termínů - terenní Krušnoman MOST classic - 1,2 km plavání, 30 km kolo a 10 km běh,

Na přípravu jsme měli necelé 3 týdny a každý si trénoval po své vlastní ose. Když jsme se ráno všichni sešli v Praze, plní elánu jsme si sdělovali pocity, dojmy a přiznání Moc jsme tomu tréninku nedali. Včera padlo i pivo, přiznal Dan a tak jsme valili dál.

Areál Matylda toho nabízel mnoho a tak zatím co se místňáci koupali a užívali teplého letního dne (jako normální lidé), my se drali do kraťasů, dresů, jedinej Dan do plavek. Terenní je od slova těžký, ale to jsme z plavání ještě netušili.

Jako vždycky (ani tomu nebude jinak) se začínalo plaváním, kde bojoval Dan. Celkem 3 kola po 400 m a s přeběhem. Hej o běhání tu nikdo nemluvil, já prostě neběhám! Běžel. Taktika byla 600 m volněji, 600 m naplno.... Ale... V prvním kolem byl mezi prvními TOP 10, v druhém na 29. místě a 3. kolo dobíhal do depa na předávku do 15. místa. S úsměvem, že už to má za sebou předával štafetu dál a na trati byl Vašek.

Do hodiny musí být zpátky. Určitě dupe do pedálů a je to jen 30 km, konstatuje adrenalinem nabitý Dan a maže se krémem na opalování, protože má před sebou už jen čekání na konec závodu. Po 40 minutách, kdy ho nevidíme (jeli se dva okruhy po 15 km) jsme lehce nervózní. Pak přijíždí první závodník a nevypadá úplně nejčerstvěji. Vypadá to, že je to těžký, hodnotíme. Po chvíli ve skupince přijíždí i Vašek a vydává se do druhého kola. Podle výrazu závodníků usuzujeme, že si hrábli...

Začíná být vedro, je půl druhé a pomalu se jdu rozklusat a připravit na předávku. 10 km na štěrku a sluníčku. To jsme si vždycky přála. Nemůžu to klukům zkazit, dám si rekord 50 minut, nebudu čekat na září na Prahu. Dan přeje štěstí a tak vyrážím do depa. Hele, za 30 minut, ať jsi zpátky, (běžecky se hodně vyzná a tak se usmívám). Předávka zabrala 30 vteřina, Vašek zvedá hlavu se slovy Chtěli jste mě zabít? a já už jen vybíhám na trať. 1. kolo půjdu rychleji, ale testovací, druhý zrychlím a 3. naplno, to jsem si ale jen myslela... První se ženu, a získávám si náskok, u druhého jsem ráda, že jsem. Při zpáteční cestě začíná být velký protivítr a sluníčko pálí. Na občerstvovačce nepiju. Konečně mám před sebou 3. závěrečné kolečko, které má být nejrychlejší, beru si šňůrku na krk jako symbol odběháných kol, ale najednou to nějak neběží. Přeci to klukům nezkazím. To by Dan nedal, už teď běžím dýl jak 30minut.