KEMP? "ZA PADE"

Publikováno 17.05.2017  |  Nikola radí/zkouší

7. Boží dar zajistil v čele s Blankou boží víkend!!! Kdo neběžel s Blankou, nezažil sílu běžeckého kroku. Loni mi na tréninku Mišo vyprávěl o úžasných běžeckých kempech, kterých se s Pájou účastnil, ale já se vzhledem k nabitému termínu vždy míjela s termíny. V srpnu na kajacích poznávám Blanku, která kempy vede a stávám se členem XTR teamu. Můj úkol byl jasný - kompenzace a silový trénink pro běžce a k tomu strečink a péče o tělo po doběhu.

Vyrážím po hektickém ránu ve 12:00. Nastavuji cestu Boží dar - 5hodin... “Super, snad to bude stát za to”, honí se mi v hlavě. U mamky ještě vyzvedávám westernový klobouk a svištím to snad všemi vesnicemi směr - KEMP. I přes tu dálku přijíždím mezi prvními a už mě vítá Blanka s Martinem, kterému jsem z neznámého důvodu celé 4 dny říkala Michale a když jsem si chtěla šplhnout, gradovalo to na Míšu. Pomalu přijíždí sestava účastníků a já s úžasem zjišťuji, že osazenstvo bude hlavně ženské :) Chvíli na to dostáváme do rukou program, který se málem nevešel ani na papír a já si pískám, že tenhle víkend sakra rychle uteče!

Ráno hned po snídani se vydáváme na Ježíškovu cestu a na úvod se trénuje abeceda. Jak je vidět, je to věda, ale potřebuje ji každý, následuje rozbor běhu a můj oblíbený žebřík, kterým jsme zamotali všem hlavu. Pomalý výklus finishuje na hodinkách prvních 9 km a jde se na oběd. Ani nestíháme odhazovat vidličky a už nás čeká přednáška o podchlazení a trénink na sjezdovce a význam fartleku. Tady vyniká Michal (čti Martin), pálí to kámen nekámen, kořen nekořen a tak jsme z toho doběhli až do Německa. Jako odměna, je kouzelná vyhlídka (a že jich v těch Krušných horách mají). Celí uřícení s fotkou na kládě se vracíme na večeři, kde se plánují strategie závodu na druhý den.



V sobotu po snídani vyrážíme do místní knihovny, kde pod mým vedením tým běžců okusil kruháč a kompenzace - výsledek je jasný - slabé a zkrácené vršky. To ale nikoho nerozhodilo a vyrážíme se posilnit před závodem. Nejdramatičtější událost kempu vyústila k absolutní zvrat celého víkendu. Favorit kempu Radek se ztrácí na křižovatce s kozami a na bednu se dostává Tomáš, který si přijel kemp užít. V poklidném závodním tempu, kde stihl se závodnicí, která startovala po něm, probrat i zahradničení, a dobíhá na krásném 2. místě.

Večer jsou všichni plni závodních endorfinů z podaných výkonů a tak na Divokém západě dochází k vyhlášení vítězů a indiáni s kovbojema přebírají ceny. Před námi už je jen neděle. Po divokém západě, který se přeměnil v divokost a tak by u snídaně všichni přivítali klobouky naražené do čela.

Před námi je poslední běh -nordicrunning. Kdo neokusil, nepochopí, ale já už teď vím, že jednou týdně mě s holema v lese určitě potkáte. Střihli jsme s nima sjezdovku, kopce a domů se vrátili příjemně unavení. Na konec se všichni loučíme. Podáváme si poslední informace o běhu a já beru do ruky navigaci. “Nechceš si vypnout ty ZAKAZANE DALNICE? Určitě bude doma rychleji", usmívá se Radek. Měl pravdu :)