Když se plní sen
Publikováno 08.08.2016 | Cesta za snem
Začalo to nevinně během pro Paraple, končí to těžkou závislostí.
O tom, jak běh nikdy nebyl moji silnou stránkou a všude jsme se mu vyhýbala padlo už mnoho. Ale co se stane, když potkáte partu skvělých lidí, kteří svůj volný čas tráví na běžeckých závodech? U mě to končí na těžké závislosti a nové životní vášni. (https://www.youtube.com/watch?v=UyHHEQ-EasY ).
Loni 28. června padl první výběh, kde 3 km byly velká honička…. Tím odstartoval trénink na první desítku We run Prague. Cíl byl jasný - hlavně doběhnout (ideálně po 1hodinu). Tenkrát se to povedlo okolo 57 minut. Jak jsem se tenkrát bála! Zvládnu uběhnout takovou vzdálenost?
Dneska, už se nad tím pousmívám. Ale progres, čas a limity jsou jako hnací motor A tak skoro na den, o rok později, padl nový hec: Desítku pod 60 minut. Birell Grand Prix Praha, jako by k tomu vybízel. Na start nastupuji totálně unavená po celodenním organizování závodu 360challenge, kde závodníkům za jejich výkony medaile rozdávám. Večer se role obrací. A tak na startu jen doufám. Počasí bylo ideální, noční Praha měla své kouzlo a tak do cíle dobíhám s časem 54:15. ALE k úplnému naplnění a zakončení mého snu pro letošní rok měl byl půlmaraton pod 2:00:00.
Prahou to začalo, Ústím nekončí
Ústecký půlmaraton přebil očekávání. Letos je ještě na programu Hradecká půlka a tak plán na Ústí byl - “Vezmu to cvičně”. Po desítce jsem ale plná dojmů a nových očekávání. Celý týden proto soustřeďuji pozornost na sobotní start. “Pod dvě střihnu už to Ústí”, hlásám od neděle.
V Ústí šlo všechno jako po másle. Pohodová cesta, banánové placky s chia (jako hlavní rituál každého půlmaratonu), vývar hned po registraci. Do startu zbývají 2 hodiny a začínám být nervózní. Před samotným startem se běžím podruhé převlékat, jako kdyby to bylo poprvé. Poslední hodinu do startu jsem vyplnila diagnostikou došlapu chodidla. Výsledek? 100% došlap. “Aspoň něco” honí se mi hlavou, když nastupuji do startovního koridoru, kde si naposledy mávám s Honzou, který vyráží na čas pod 1:40.
Vltava a... Per to tam!
Těch 15 minut ve startovním koridoru udělalo svoje. Nasávám atmosféru, adrenalin najíždí a v duchu jsem ráda, že běžím sama za sebe. Najednou zazní tóny Vltavy a poslední start ze seriálu RunCzech letošní sezóny je tu.
Celou dobu čekám krizi, ale ani u 10. km stále nepřichází. Od teď už se mi vzdálenost v hlavě odečítá! “Už jen 11 a jsem tam”. Pak následuje chemička a stoupání. Tempo klesá, ale stále mám 3 minuty rezervu na naplnění snu. Na 12,5 km se zase dostávám zpátky a honím čas, co to jde, jsem zpátky na tempu 5:35. Krize v nedohlednu. Užívám si to a dokonce se i směji na okolí. Ale pak přišla. “Na každého jednou dojde”. Na 15.km začínají tuhnout nohy, nechce se jim. Blížíme se k poslední táhlé smyčce. Na místě, kde se protíná trať potkávám Honzu, běží si v klidu přímo do cíle. Na konci 16. km už se začínám proklínat, tempo klesá a začínám se s tím pomalu prát. V zatáčce potkávám Libora a tajně doufám, že když bude nejhůř dotáhne mě do cíle. U 18. km si už beru jen houbičku, na víc není čas a sil navíc, kontroluji čas. " Bude to o fous". Snažím se dohonit co to jde, ale nohy, jako když by neposlouchaly. Poslední kilometr do cíle! Puchýře na chodidle nevnímám, hlava chce, ale nohy si metelí to svoje. “Sakra nedředla jsem se tu těch 20 km, abych to teď vzdala!”. Najednou vidím ceduli 200m CÍL! Ikdyž Honzákáč říkal: "do cíle nikdy nesprintuj", peru to tam co to jde. 1:59:20. Cesta za snem naplněna!
Stojím v cíli a pere se to ve mně. Radost, bolest, očekávání. Možná jsem čekala, že se něco změní, zem se zachvěje, ale nestalo se vůbec nic :)
V hlavě mi však naskakuje jedno: Příští rok MARATON!
.jpg)
Nejcennější kráska:
Každá tahle kráska má své kouzlo a proto koukám na každou s jinou úctou a respektem.
28. 3. 2015 - Praha půlmaraton - 2:11:56 - první půlka, první bolest, radost z pokoření. Půlmaratónské poprvé..
23. 5. 2015 - Karlovy Vary půlmaraton - 2:03:45 - cílem bylo dostat se pod 2:05. Trať která sedla od startu a došlo i k jejímu naplnění.
6. 6. 2015 - České Budějovice půlmaraton - 2:13:01 - extrémní podmínky, které se podepsaly na všem. Běžecké seznámení, kde padlo v tandemu jedno heslo - do cíle společně!
5. 9. 2015 - Birell Grand Prix 10 km - 54:17 - nejrychlejší desítka
12. 9. 2015 - Ústí nad Labem půlmaraton - 1:59:20 - naplnění Cesty za snem.