Když je výbava věda

Publikováno 07.07.2018  |  Matka v běhu

Nebudu se tu rozepisovat jakou jsme kupovali postýlku, protože to je podle mě hlavne styl vkusu… Ale zaměřím se na pomůcky, které nám budou zpříjemňovat společné chvíle a ulehčovat společné bytí.

Na úvod bych moc ráda napsala, že zastávám názor: “Dítě patří na zem”, kde se seznamuje s prostředím a dochází k rozvoji jeho pohybu.

Lehátko

Pořád dokola jsem od mamky poslouchala a rozklikávala množství lehátek, které na trhu jsou. Jak se v nich ale vyznat, aby jsme věděli které je správné? Jedno vibruje, druhé se různě hýbe, otáčí, má asi milion nastavitelných poloh apod. Nakonec jsem je konzultovala i s fyzioterapeuty a vybrali jsme BabyBjorn.

Rozhodně v něm ale náš prťavec nebude polehávat hodiny denně, ale bude to jen na minimální dobu a vidím v tom skvělého pomocníka v období prvních příkrmů, kdy ještě dítě samo nesedí a určitě ho nebudeme posazovat do židličky nebo ještě hůř, mezi polštáře.

Pokud by ale dítě bylo v lehátku přehnaně dlouho spěje to jen k tomu, že nic nedělá a samou nudou se nakonec začne natahovat dopředu, což vede jen k předsunu bradičky a aktivuje přímé břišní svaly, což nechceme.

Výše zmiňované vibrace jsou druhým bodem, který jsme nechtěli. Pro mozeček a tělo jsou zcela nepřirozené. Nám samotným není nejpříjemnější sednout si na vibrující plochu a jen tak si lebedit.  A navíc před prdíky to opravdu nikoho nezachrání. Vibrace mohou mít vliv na nezastavitelný pláč miminka, což je dané rozdrážděnou nervovou soustavou.

Proč BabyBjorn? Na lehátku se nám líbilo, že aby se hýbalo, musí dítě zaktivovat nohy a použít břišní svaly, aby ho samo rozhoupalo. Jednoduše zadarmo mu nic nedaruje. Využitelnost je od narození po 3-4 roky, kdy může sloužit i jako křesílko. A ze všech nejvíc splňovalo taky nějaké základy ergonomie.

Nosítko

Před rokem byste asi těžko hledali většího odpůrce nosítek… Ale s časem začínám názor měnit. Berte to jako názor, protože v dnešní době obrovského boomu nosítek, by mě půlka národa ukamenovala, ale myslím, že do určitého věku prostě dítě do nosítka nepatří. Proto u nás doma vytasíme nosítko cac v půl roce nebo až si sedne. Vytipované máme nosítko od TULA, tak kdo ví, jak to všechno dopadne.

Chodítko

Dodnes doma poslouchám, jak jsem si v chodítku prošoupala boty a lítala jsem v něm jako drak. Do chůze to mělo ale opravdu daleko a jediné, kdo trpěl byly moje kyčle. Ale věděli to rodiče tenkrát? Tenhle nástroj dětství z 90tých let u nás doma nenajdete.

Pokud bych zabrousila do detailu, celý vývoj dítěte má jasně dané kroky, které by měly následovat. Nejprve dítě chodí do stran, podél nábytku, až potom, když je dostatečně zpevněné v oblasti trupu,  je schopné vrhnout se do prostoru. Proto by se na děti nemělo tlačit a na vodění za ruce, kdy děti připomínají malé opičky raději zapomeňte. Oni si prďolové sami řeknou, kdy jsou připraveni udělat svůj první velký krok.