Dneska běžím zítra ležím

Publikováno 30.08.2017  |  Závody

Dneska běžím zítra ležím, padlo jen jako vtípek na tréninku. Nikdo něčekal, že z toho bude životní zápal.

Když za mnou před lety přišli první nadšenci s prosbou o fotku, nebudu vám lhát, že mi to neudělalo radost, pak padl seriál Nikita běží o život a všechno nabralo ještě větší obrátky, kdy mě lidi zastavovali i na ulici nebo v obchodech. Neuběhl ani rok a přišla nabídka na TV pořad. Po pár dílech natáčení, jako by se ve mě něco zlomilo a já věděla, že tohle není moje cesta. Až moc mi to zasahovalo do života a já jako bych se oddalovala běžným lidem.

Mnozí se diví, že po 7 letech jsem se vrátila do Chrudimi, města, která je Praze vzdálené víc než jen 100 km. Jiný kraj, jiný mrav. I když ten drive z Prahy v sobě asi nezapřu a užívám si každé smogové chvíle, která se mi pravidelně každý týden v Praze dostává, našla jsem tady konečně smyl té pravé "honitby za štěstím". A věř, že media, TV, ani jiná show to není. 

Na začátku to byly holky (čti čtyřicítky), které si jen vyrazily na kruháč s cílem zamakat na kondičce a udělat pro sebe něco. Jenže pak přišla touha, která jako by je zvedla ze židle! Náboj, který je žene kupředu, den co den. I když občas bojujeme se zdravotní komplikací - koleno, holeně, záda apod. cíl máme. A jeden z vcholnků jsme právě pokořily.

Velká cena monaka 

Kdo zná Chrudim a Podhůru má jasno - členitý terén s převýšením a okruhem 10 km, který potrápí i zkušenného běžce. Moje 3 holky se koncem července rozhodly, že ho nenechají bez poskvrn a po 8 výbězích se 30. 8. registrujeme na start závodu. Bohužel jedna chybí. Už od prvních okamžiků bylo všem jasné, že tohle zadarmo nebude. Na sluníčku přes 30 stupňů a někteří řeší i WC. "Koukali jste na startovku? U některých jmen je "nedokončil" nebo "zabloudil", docela se bojim, aby dnes nepřibylo "nepo*ral". 

"Připravte se start!" a už to valíme... "Příjde mi to nebo jsme poslední!" "Nebojte, ještě jsem tu já, je to dnes příjemný výběh po víkendovém terénním půlmaratonu, kde se běželo až do křečí". Usmívám se, vím, že tohle je nerozhodí. Neběžíme na čas, běžíme na cíl a před náma je nejedna překážka v podobě převýšení. Holky pána opěvují a s pokorou posloucháme, jak Velkou cenu běhá už přes 20 let. "Hlavně nezastavit a ten pruťák vyběhnout", padaly cíle na začátku. Daly to! Do cíle doběhly s pokřikem "Dobře holky, příjďte zase! Ale moc netrénujte, ať se tak hodně nezlepšujete!", ale hlavně pocitem pravých závoďáků a časem 1:02:39.

Asi se tě nemusím ptát, jestli je jasné, co je mým smyslem! V Praze jsem se honila za úspěchem, trénovala jsem hvězdy, připravovala sportovce a klečela nad klienty v nejluxusnějších fitkách. V Chrudimi poklekám na hlínu, fitko navštěvujeme jen v mrazech a to jen vyjímečně, les, prach ani déšť nám není cizí, ale ten motor, který tu zvedá lidi, je silnější než česká metropole.