ABECEDA ani za brambůrky

V posledních dnech jako by se ochladilo, ale ani to nás nemohlo zastavit při cestě na Boží dar na běžecký kemp. Boží dar je prostě boží, stejně tak jako běžecké kempy. Noví účastníci zajistí vždy zcela odlišné zážitky, ale že až tak moc, jsem nečekala.

Ještě ani nevychladl motor auta a Blanka už mě žene do kecek a vybíháme vstříc ABECEDĚ. To ještě nikdo netušil, co je přesně čeká a my si s Martinem škodolibě připravujeme pár cviků a žebřík. “Dej jim tam zase kliky,” chychotá se Blanka a přeje všem jen to “nejlepší”. Lifting, skipping, zakopávání a žebřík, který opět nezklamal, pomotal i Martina, kterému to prostě nešlo do hlavy. Běžci se začínají poprvé projevovat, jde do tuhého - na žebřík se totiž nabíhá postupně a je to věda :)

Poklusem oběhneme Ježíškovu cestu a vyrážíme směr oběd. Ani se nestihnu přikrýt peřinou a končí polední pauza, nasazujeme zase kecky a jde se na fartlek. Mezi tím venku sprchlo a Jurský park s kládou je lehce v ohrožení. “Fartlek je velice důležitá věc, kterou v tréninku nesmíte vynechávat,...” vysvětluje Blanka na úvod a všichni souhlasně přikyvují (to ještě nevěděli, jak je zrychtuje), pak půlka vyhodnocuje, že bez fartleku se ještě nějakou dobu v tréninku určitě obejdou. Po následném zrychlení všech zúčastněných si zaběhneme až za hranice a přes kládu se vracíme zpět. A protože jsme cestou zkoušeli i běh pozadu, zmákli jsme rozohnit i Nelču (psa, který trhá koňské hlavy) a tak byl Radek rád, že doběhl bez újmy a s vlastními lýtky.

Návrat do minulosti

V sobotu ráno se nemůže začít jinak než pyžamovým během. Jasným pyžamovým vítězem je Blanka, která vybíhá v origanálu z roku 1920 po dědečkovi s jeho monogramem. Běžíme vstříc bažinám s hypoškou za zády. Po cestě nás kapka přesvědčuje, že není úlet běhat v pyžamu po horách a my už se řítíme na snídani, kde se setkáváme s výrazy nepochopení skupiny výletníku z povodí Odry.

Po snídani míříme do tělocvičny, kde pod vedením Míši aktivujeme HSSP a posilujeme pánevní dno. Někteří to dělali natolik poctivě, že na konci v pozici mrtvoly stále hluboce oddechují, což nedovolí Bohunce uvolnit mimické svaly.

Zatím co my dřely dechem, Blanka poctivě značila trať na odpolední závod. "Čeká vás 4,3 km dlouhá trať, která je hezky označená bílými fáborky. Nemusíte se bát, nikdo by se neměl ztratit." A tak se s minutovými rozestupy vybíhá vstříc okruhu. Milan se ale natolik namotivoval, že zaběhl až do sousedního Německa a pocit uspokojení z běhu zaznamenal až když mu hodinky ukázaly 15 km a rozhodl se vrátit zpět. Díky jeho výkonu aspoň s jistotou víme, že ony ovce v ohrádce byly opravdu kozy, byl u nich přeci 3 krát.

Helča, která se na domácí půdě obává divočáků zřejmě uslyšela mírné zašustění v křoví i během závodu, jinak si neumíme vysvětlit, co jí donutilo seběhnout z cesty. Ale protože se všichni vrátili na základnu (čti chatu), zasloužili si welness a krásný západ slunce nad Božákem.

Tropická noc

Každý závod si zaslouží své vítěze a nebyly by to Blanky běžecké kempy bez originálních večírků. Tentokrát s podtextem tropické noci, kde by si nikdo nedovolil okusit jen kostku ledu. A tak není divu, že při vyhlašování těch nejlepších se orosila i okna.

Holím zdar

Třešničkou za víkendem byly hole. A protože už nás bolely nohy, nasazuje na nás Blanka techniku správného píchání, aby nám odpálila i vršek. Po 1,5 hodině nordicrunningu se vracíme zpět.

U oběda už není čas na vtípky. Společně se loučíme nad řízkem a kaší. Plní dojmů, novinek a cílů plánujeme a těšíme se, jak spolu zase společně vyběhneme. "V zime budu vypisovat kurz na sněžnice, tam nehrozí, že bysme někoho dlouho hledali, stopa bude jasná", směje se Blanka a pomalu vyrážíme domů, nabíhat okruhy v rodné domovině.